Přemysl Pitter: Já a dům můj
Hlavní stránka / Akce / Archív / Přemysl Pitter: Já a dům můj
12.5.2012
Zachránce válečných dětí připomnělo divadelní představení v Národním památníku na Vítkově.
V netradičních prostorách Národního památníku na Vítkově se uskutečnilo divadelní představení Přemysl Pitter: Já a dům můj Divadelního ateliéru DDM Ulita, dne 12. května 2012. Představení je jednou z doprovodných akcí k celoročnímu projektu s názvem Žižkováci vzpomínají, jenž připravilo Národní muzeum ve spolupráci s Městskou částí Praha 3. Pozvání na tuto událost přijal také pan Pavel Kohn, jedno z "Pitterových dětí".
Představení Přemysl Pitter: Já dům můj je obrazový průchod životem a myšlenkami jednoho z klíčových mužů 20. století, o němž se ví příliš málo. Přemysl Pitter, sociální pracovník, zachránce válečných dětí, pedagog, publicista, kazatel, pacifista a vegetarián nejenže pochopil, ale v mnohém dokonce předběhl svou dobu. Uváděná scénická črta, která se pohybuje na pomezí čtení a inscenace, nabízí připomínku zásadních momentů Pittrova života a činnosti na pozadí meziválečných, válečných a poválečných let, komentovaných jeho vlastními slovy. Inscenace je minimalistická, herečky na jevišti mají k dispozici jen samy sebe, texty a světla. Soubor vznikl z prvního pokusného běhu kurzu Divadlo-drama-improvizace pro dospělé, který od října 2011 vede v DDM ULITA lektorka MgA. Zuzana Malá. Projekt vznikl metodou kolektivní tvorby - šití na míru a společného hledání scénického vyjádření. Způsob vedení kurzu i způsob tvorby představení je pojat alternativně k metodám tradičních ochotnických souborů, ačkoliv většina hereček bude na jevišti stát poprvé v životě. Naproti tomu v inscenaci účinkuje profesionální harfistka Jana Mandelová. Aniž by to bylo plánováno, sešly ve zvláštním souladu s tématem herečky různých profesí a původu – Češky, Slovenky, Židovky, Ruska...
„Čech? Němec? Žid? Ne, především člověk. V rozdílech národnosti, vyznání, politického přesvědčení ztrácí se nám úplně to, co je nejhlubším pojítkem nás všech: lidství. To je největší příkaz doby: vidět v druhém člověku člověka jako jsem já sám.“ (Přemysl Pitter)
Autor: Barbora Kulihová | Sekce: Archív | Tisk | Poslat článek známému