Národní památník na Vítkově

Hlavní stránka / Národní památník na Vítkově

Národní památník na Vítkově patří neodmyslitelně mezi dominanty Prahy. Je obestřen různými zaručenými tajemnými příběhy. Mnozí Pražané i mimo pražští jej znají, socha Jana Žižky je vidět zdálky. Ale proč a kým byl vystavěn? Bylo to na počátku 20. století anebo až v jeho půli? Jakými pohnutými osudy prošla tato tajemná stavba na vrchu Vítkov?

V roce 1918 vznikl samostatný česko­slovenský stát, který cílevědomě podporoval činnost spojenou se zachováním a rozvojem legionářské tradice. Proto byla v květnu 1919 pod správou Ministerstva národní obrany (MNO) zřízena také instituce Památník odboje, která měla za úkol shromažďovat písemné a hmotné památky oslavující odboj. V roce 1920 Památník odboje osamostatnil a vznikl tak sa­mostatný vojenský ústav v čele s plukovníkem Rudolfem Medkem. Cílem instituce Památníku odboje bylo vybudování samostatného objektu, v němž by se spojila funkce oslavně-pietní s aktivní vědecko-historickou činností (archiv, knihovna, muzeum). V této době Památník od­boje již spolupracoval se Spolkem pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově (založen v roce 1882 na Žižkově). Roku 1926 se obě instituce sloučily a vznikl Sbor pro zbudování Památníku Osvobození a pomníku Jana Žižky z Trocnova.

Na stavbu objektu byly uspořádány dvě umě­lecké soutěže. Zásadní byla druhá veřejná soutěž v roce 1925, v jejímž zadání se počítalo s odděle­ním budov Památníku. V první budově, umístěné na vrchu Vítkova, měli být pohřbeni významní představitelé prvního odboje a v druhém objektu, na úpatí kopce, kde dnes sídlí Vojenský historic­ký ústav, měly být správní a muzejní prostory. První cenu v této soutěži obdržel architekt Jan Zázvorka. Se stavbou muzejní budovy na úpatí kopce se započalo roku 1927 a o dva roky později již sloužila svému účelu. Stavba Památníku Národního osvobození byla zahájena až v roce 1928, kdy byl při příležitosti 10. výročí vzniku ČSR položen základní kámen na vrcholu Vítkova za účasti Tomáše G. Masaryka. V roce 1933 byla dokončena hrubá stavba. V dalších letech probíhaly práce na interiérech, na jejichž umělecké výzdobě se podílela řada významných umělců. V roce 1938 byla stavba dokončena do té míry, že byla připravena na odevzdání do majetku státu. Vinou mnichovských událostí se tak nestalo a Památník zůstal v majetku Sboru. Rovněž nebyla dokončena umělecká výzdoba.

Po vypuknutí druhé světové války byly spodní muzejní budovy (dnes Vojenský historický ústav), obsazeny Němci a ke konci války pustošeny. Budova Památníku zůstala do listopadu 1942 mimo pozornost wehrmachtu. Stavební správa Památníku tak od podzimu 1939 do léta 1940 podnikala utajené akce na záchranu veškerého cenného materiálu (například odvoz kovů pro odlití soch) či odvezení a uložení uměleckých děl. Díla, které nebylo možno odvézt, byla trvale maskována. V listopadu 1942 byl Památník obsazen okupační správou a ke konci války využit jako sklad wehrmachtu. Po druhé světové válce se začalo pracovat na obnově Památníku a rovněž na nové přístavbě, která měla být věnována uctění památky druhého odboje. Únorové události roku 1948 však přinesly nový směr využití Památníku. V roce 1950 vypukl naplno boj proti legionářské tradici. Na základě rozhodnutí Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl Památník osvobození změněn na proletářský panteon a došlo tak k změně jeho ideové funkce. Od roku 1951 zde byli pochováváni významní představitelé KSČ (např. Bohumil Šmeral, Stanislav K. Neumann), jejichž ostatky odtud byly přeneseny po roce 1989. Urny byly uloženy na Olšanských hřbitovech nebo si je převzaly rodiny pozůstalých.

Dalším zásadním mezníkem se stal rok 1953. ÚV KSČ rozhodl zřídit v Památníku Mauzoleum Klementa Gottwalda. Tělo Klementa Gottwalda bylo vystaveno uprostřed Mauzolea v proskleném sarkofágu. Ve víku byla zabudována osvětlovací tělesa v kombinaci se zrcátky. Přeprava těla do la­boratoře v podzemí byla zajišťována pomocí teleskopického zařízení bez jediné vibrace. Nabalzamované Gottwaldovo tělo bylo oblečeno v modré generálské uniformě vrchního velitele československé branné moci. V roce 1958 byl Klement Gottwald převlečen do civilního obleku.  Přestavba Mauzolea byla dokončena a zpřístupněna v prosinci 1953 a ve své původní po­době sloužila až do zpopelnění těla Klementa Gottwalda v roce 1962. Mumifikaci těla Klementa Gottwalda provedli sovětští odborníci v čele s lékařem Zbarským. V roce 1955 převzali českoslovenští lékaři a odborníci péči o nabalzamované tělo i starost o veškeré technické zázemí.

Nedílnou součástí Národního památníku je také Hrob neznámého vojína, který se nachází v prostoru pod jezdeckou sochou Jana Žižky z Trocnova. Hrob neznámého vojína v Českosloven­ské republice byl původně, jako dočasné místo piety, zřízen v roce 1922 na Staroměstské radnici. Zde byly uloženy ostatky neznámého vojína od Zborova. Na počátku existence protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se Hrob neznámého vojína stal místem, kde lidé symbolicky vyjadřo­vali svůj odpor proti nacistické moci. V roce 1941 byl Hrob nacisty zničen. Po skončení druhé světové války se uvažo­valo o jeho obnovení, tentokrát již na Vítkově. V rámci oslav třicátého výročí bitvy u Zborova vedení československé armády rozhodlo, že zřídí v Národním památníku na Vítkově Hrob neznámého vojína, který bude obsahovat ostatky od Zborova. Představitelé sovětského velvyslanectví však žádost o převezení ostatků od Zborova zamítli. V červnu 1949 probíhala úprava vojenského hřbitova u Dukly a během exhumace byly 14. července 1949 vyzvednuty ostatky jedno­ho z neznámých vojáků na hřbitově ve Vyšném Komárniku. Ostatky byly převezeny do Prahy a dočasně uloženy v Národním muzeu. V neděli 9. října 1949, v den vyvrcholení oslav 5. výročí bojů u Dukly byly ostatky převezeny a uloženy do Památníku osvobození. 8. května 2010 byly do Hrobu, vedle ostatků neznámého vojína od Dukly, slavnostně ulože­ny jiné ostatky neznámého vojína od Zborova. Byla tím naplněna původní idea Památníku. Ostatky neznámých vojáků jsou uloženy v jedné rakvi. Dnes je Hrob neznámého vojína vnímán v celé své šíři a významu jako výraz díků Čechům a Slo­vákům padlým v bojích za svobodu českého a československého státu. Od roku 2006 je zde také pohřben generál Alois Eliáš se svou manželkou.

Jednou z dominant Prahy je socha Jana Žižky z Trocnova. Její počátky v podstatě spadají až do 15. století (viz kopec Vítkov), o její reálnou existenci se Žižkované zasadili až mnohem později. Druhou polovinu 19. století můžeme charakterizovat jako dobu dovršení emancipace českého národa. Tato emancipace byla úzce spo­jena s vlastenectvím projevujícím se na místech, která byla bytostně svázána s českou historií. Díky svému geniu loci se takovým místem stal i Žižkov s vrchem Vítkovem. Vítkov byl vnímán jako symbol Čechů a dávné slávy českého národa, což přirozeně vedlo k úmyslu vybudovat na tomto místě Žižkův pomník. Iniciativa ke stavbě pomníku je spojena se jménem Karla Hartiga, prvního žižkovského starosty. V roce 1882 byl v sále hostince U Deklarace založen Spolek pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově. Spolek pořádal národní slavnosti na Vítkově (např. v roce 1884) a roku 1910 byla na vrchu odhalena pamětní deska. Za vrchol čin­nosti Spolku lze považovat vyhlášení soutěže na stavbu Žižkova pomníku roku 1912. První cena nebyla udělena a činnost Spolku přerušila první světová válka. Po jejím ukončení byla činnost Spolku pro zbudování Žižkova pomníku na Žižko­vě obnovena. Již v červnu 1920 byl za účasti prezidenta T. G. Masaryka položen základní kámen pomníku. Během 20. let následovalo několik uměleckých soutěží s neuspokojivými výsledky (1923, 1925, 1928). Realizace pomníku tak byla zadána mimosoutěžně v roce 1931 sochaři Bohumilu Kafkovi, profesoru pražské Akademie výtvarných umění. Socha měla být pojata monumentálně a realisticky. Kafkova práce na soše trvala celých deset let a pro sledování sochařovy práce byl ustanoven devítičlenný poradní sbor, sestávající z řady specialistů, včetně historiků a hippologů. Pro práci na soše si Bohumil Kafka nechal vystavět nový ateliér na Ořechovce (27 metrů a 18 metrů vysoký). Nejprve začal vznikat samot­ný model koně bez jezdce. Jezdci stálo modelem více mužů. Tak byl navržen posez, tělo i hlava jezdce. Znalci historické výstroje poskytli údaje nejen o stylu oblečení jezdce, ale i o detailech, mimo jiné i o podobě třmenů. Kafka sádrový model Žižkovy sochy dokončil v listopadu 1941. Autor krátce po dohotovení modelu zemřel. Socha byla odlita po osvobození. Její slav­nostní odhalení se uskutečnilo 14. července 1950, v den výročí bitvy na Vítkově. Socha je upev­něna na železobetonové trny zakotvené v tělese Památníku. Výška sochy činí 9 metrů, délka 9,6 metru a váha 16,5 tun.

Národní muzeum získalo Národní památník na Vítkově do své péče v roce 2000. Poté prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V Památníku mimo jiné naleznete Slavnostní sál, Hrob neznámého vojína, stálé expozice Křižovatky české a československé státnosti, Laboratoř moci a další přilehlé výstavní prostory. K dispozici je Vám také vyhlídka či kavárna s příjemným posezením. Více naleznete v sekci Navštivte nás.

 Datum  

Žižkováci? vzpomínají

47% (120)

17% (43)

28% (71)

7% (18)




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.